Fotoperioda přirozená a umělá

Viditelné světlo je formou elektromagnetického záření složeného z mnoha různých vlnových délek (viz. Ilustrační obrázek s průběhy absorpčních křivek k daným světelným vlnovým délkám), od fialové (ultra-fialové) barvy (vlnová délka = 400 nm) až po tmavě červenou (vlnová délka = 760 nm)

Ze slunečního záření využívají rostliny při fotosyntéze jen energii vlnových délek zhruba mezi 400 – 700 nm (tzv. Fotosynteticky účinné záření). Toto viditelné světlo je výběrově zachycováno fotosyntetickými barvivy (chlorofyly a, b, c ; karotenoidy). Jde o sloučeniny, které díky uspořádání svých molekul (zejména počtu a rozmístění dvojných vazeb) jsou „NALADĚNY“ jen na pohlcení (absorpci) záření v určitém rozsahu vlnových délek. V důsledku toho jsou tato barviva zbarvena doplňkovou (komplementární, resp. Barvou opaku) barvou k barvě pohlcené (absorbované). Z denního světla (přirozené fotoperiody) zelená rostlina absorbuje hlavně záření modrofialové a červené barvy, zatímco záření zelené oblasti spektra odráží. Proto vidíme rostliny zeleně zbarvené.

Hlavním fotosyntetickým barvivem je chlorofyl, který existuje v několika typech (a, b, c). Ve všech zelených rostlinách je obsažen chlorofyl typu a, a to vždy v kombinaci s některým ze zbývajících typů chlorofylu (b nebo c).

Nejdůležitějším barvivem schopným využít zachycenou energii slunečního záření je chlorofyl a, který absorbuje hlavně v modré a červené části spektra. Všechna ostatní barviva, hlavně chlorofyly b, c a karotenoidy, předávají zachycenou energii molekule chlorofylu a (karotenoidy navíc chrání fotosyntetický aparát před poškozením v důsledku nadměrného ozáření, respektive nadměrná expozice světelného záření).